Když se jednou matka hodí do pucu...

Dneska jsem byla objednaná na oční. Po třech letech. Jelikož je můj očař poměrně hezkej chlap, patřičně jsem se na tu událost nachystala. Nové tričko, pěkné kalhoty, lehký make up. Doprovází mě muž, aby v čekárně pohlídal obě děti. To abych si mohla vyšetření užít v klidu a beze spěchu. 
Přicházíme s předstihem, čekárna je ale narvaná, takže je mi jasné, že se to protáhne. Přímo v čekárně sídlí i optika, tak si rovnou vybírám obroučky, abych se po vyšetření moc nezdržovala. Zkouším je s miminem na ruce, nakrucuju se před zrcadlem a mám fakt radost, že mi to sluší...do té doby, než se ozve zlověstný zvuk a na mých rukách, tmavých kalhotách a sandálkách se ocitá celý dceřin oběd.
Zrudnu, zfialovým a mám chuť ječet nahlas. Veškeré šlechtění přišlo na zmar. Konečně se jednou upravím a nevydrží to ani hodinu. Nejhorší pohromu na WC sice odstraním, ale nakonec jdu do ordinace s fleky na kalhotách, zpocená, o odéru raději nemluvím. Navíc za řevu obou dětí. Starší totiž nutně potřeboval taky prohlédnout očíčka, no a mladší odešel zdroj potravy.
Řev se s různou intenzitou ozývá i během vyšetření. Doktor je jako vždycky milej, mou vizáž nekomentuje a o dětech poznamená, že je jim asi vedro :D  Domů odcházím rudá, zpocená až na prdeli, poblitá, s rozmazaným makeupem a navíc o 6 tisíc za nové brýle lehčí. A mám takový dojem, že doktor bude rád, když se znovu uvidíme zase za tři roky :D 

P.S. - pozitivum návštěva měla. Zrak se mi za tu dobu nezhoršil a začínám tedy přemýšlet nad laserovou operací. 11 dioptrií je 11 dioptrií. Takže kdo s ní máte zkušenosti, pište, budu ráda za každý názor.

 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.