Jsem zákazník a kdo je víc: Zapomeň na volnou neděli, pokud podnikáš

Podnikáš? Sorry, ale budeme tě s prací otravovat víkendy, svátky. Klidně ti zavoláme v neděli v 8 ráno. A budeme dotčení, když si na nás neuděláš čas. Že bys taky snad chtěl odpočívat nebo se věnovat rodině? Nemáš nárok....Tenhle článek mi v hlavě zní už několik měsíců. Pořád jsem ho odkládala, říkala si, že ještě nepřišel ten správný čas. Že třeba jsem divná já, když mi některé praktiky lidí vadí. Ale poslední dva týdny mě rozhoupaly. Bude to dlouhé. Naštvané. Udivující. A vlastně i trochu litující.



Můj muž je OSVČ, dělá servisy veškerých IT zařízení. Práce má až nad hlavu a věnuje se jí i 16 hodin denně. Vstane kolem půl 7, domů se dostává někdy po 18, kdy pak (aspoň 2x do týdne) stráví hoďku dvě se synem (ovšem za doprovodu několika telefonátů od zákazníků) a večer mizí do dílny. Z té přichází často okolo půl 2 ráno, protože v noci má na práci klid. Práce je zároveň jeho velkým koníčkem, bohužel to však znamená, že já ho v týdnu prakticky nevidím. A když vidím, tak málokdy je přítomný v myšlenkách - většinou dořešuje nějaký servis. Za den má klidně 50 telefonátů a dost často to doma zvoní jak v ústředně.

Je tedy vcelku logické, že svátek a víkendy (alespoň neděli) vyhrazuje odpočinku, rodině, koníčkům a všemu, co přes týden nestíhá. A pokud pracuje, tak maximálně dodělává resty nebo nechá zákazníky přijet si k němu pro opravené zařízení. Dejme tomu. Ale posledních pár měsíců se každý! víkend najde nějaký člověk, který si prostě vybere skvělou hodinu na to, aby zavolal a chtěl okamžitě nutně servis, ideálně u něj doma a ideálně za pár šupů.


Chápu krizové situace. Student, který musí za dva dny dát ke svázání diplomku a místo textu na něj zírá černá obrazovka. Firma s nepřetržitým provozem, kde něco kikslo tak, že všechno stojí. Účetní, která si polila noťas den před uzávěrkou. Nemocnice, kde vypadla síť. Tohle a podobné lahůdky tu čas od času o nedělích máme. A muž vychází vstříc, pokud nejsme třeba někde mimo město.

Jenže tihle lidé volají a do telefonu se vám 10x omluví, že otravují o víkendu. Mluví s pokorou a vděčností. Zařízení přivezou, pokud to lze. Z firmy a nemocnice si pro muže dokonce dojeli domů a zase ho pak odvezli zpátky. Dostane čaj, flašku, čokoládu, úsměv, cokoli jako výraz díků za to, že jim pomohl i v tenhle den.

Těhle situací je do roka pár. Mnohem častěji se poslední dobou setkáváme se zákazníky, kteří si myslí, že jsou pány světa a že před nimi padne člověk na kolenou. Jako ten z minulého týdne.

Neděle, okolo poledne. Zvoní telefon. Muž zvedne neznámé číslo a slyším, že se někdo dotazuje na problém s tiskárnou, která už pár dní zlobí. A zda to umí opravit. Muž odpovídá, že ano, ale že musí zařízení vidět. Na to pán arogantně reaguje: ,,Mě by se líbilo, kdybyste přijel sem a u mě doma to opravil." Muž mu tedy dává středeční termín. Pán velmi udiven, že jako nepřijede hned dnes. Navíc z něho vypadlo, že je z města vzdáleného 20 km. A že v týdnu nemá čas. Muž tedy slušně, ale rázně vysvětluje, že v neděli má plány s rodinou a nejbližší volno má opravdu ve středu. Ale vychází vstříc, že pokud je to tak urgentní, může mu zákazník večer tiskárnu dovézt do dílny a že se na ní podívá.

A to ne, to se pán cuká, na to nemá čas. To v neděli nikam nepoveze...nakonec se domluví na tu středu. A hle, ono to jde. A takhle bych mohla pokračovat. Podobný scénář se odehrál i teď v sobotu, kdy zvonil telefon před 8 ráno. Nic, kvůli čemu by se zbořil svět, pouze s dotazem. Vloni jsme něco podobného řešili dokonce 26. prosince.


Možná jsem na mateřské už moc dlouho, ale tohle je dneska běžná praxe? Skutečně žijeme ve světě, kdy si lidé zafixovali nepřetržitou pracovní dobu? To vám není hloupé, otravovat s neurgentní záležitostí o víkendu? A k tomu se chovat arogantně, nepříjemně? Vy v poledne v neděli neobědváte, že máte čas tohle řešit? Nebo si v pátek nezajdete po práci vydechnout a v sobotu v 8 neležíte ještě v posteli? Nepočká ten hovor třeba na 9, 10 hodinu? Nemáte toho po týdnu dost a nechcete si odpočinout? Nebo snad jen proto, že vy o víkendu pracujete, nerespektujete to, že jiní by ho rádi využili k relaxu? Vážně se bez PC či noťasu neobejdete chvíli ani mimo zaměstnání?

Asi jsem vážně ze staré školy. Vyrostla jsem ve městě, kdy po 18 hodině byly obchody zavřené. O víkendech jsme telefonovali maximálně přátelům a rodině. A to ještě v podvečer nebo odpoledne. Když přišly mobily, posílali jsme SMSky s dotazem, zda můžeme zavolat, pokud jsme to nutně potřebovali dopoledne nebo později večer. Trávili jsme čas společně s rodinou, i když doma. Já tak jednám pořád. Když jsem v neděli potřebovala nutně zámečníka, bylo mi líto, že někoho vytrhuju z víkendu (byť mě to pak stálo pořádný balík). Nakupovat jezdím max. v sobotu dopoledne. Pozdě večer a ráno nevolám ani kamarádům. Chci klid. A chci ho jiným dopřát.

Já vím, že je jiná doba. Rychlá, hektická, navíc s online možností zařídit si vše hned, v kteroukoli denní i noční dobu. Většina z nás pracuje přes týden až do pozdních večerních hodin. Zařídit si něco přes den často znamená vzít si dovolenou. Někteří jezdí pracovat za hranice. Proto mám pochopení, když někdo volá okolo 8 večer, nebo třeba k opravě přiveze po 21 hodině notebook. Ale právě proto, že život tak rychle běží a my máme pomálu času na sebe a své blízké, neměli bychom si ve volných chvílích toho užívat? A hlavně uvědomit si, že i ostatní okolo nás mají nárok na to vydechnout?

Byla chyba nechat k pracovním účelům soukromé telefonní číslo. Takhle muž nerad mobil vypíná. Jenže první zákazníky člověk získává díky známým a v průběhu podnikání se už mění kontakt těžko.

Zatím je ve fázi ztlumené vyzvánění ráno a večer o dnech pracovního klidu (pokud nezapomene). Případně odmítá neznámá čísla (nebo i uložená čísla klientů) se zprávou, ať ho ve věci servisu zařízení kontaktují v pracovní dny.

Možná trochu doufám, že zkušenosti posledních měsíců pominou s jarem. Přeci jen před koncem roku je člověk víc vystresován, aby v práci dostál všem závazkům. Navíc je brzo tma, psí počasí, což náladu a chování lidí ovlivňuje. Pořád věřím, že většině lidí je vlastní nějaká soudnost a tohle jsou jen momentální výstřelky. 


3 komentáře:

  1. Tak tohle je velmi pravdivý článek! Obzvlášť se mi líbí ta věta: chci klid a chci ho ostatním dopřát. Mám to stejně. Dokonce ve všední den nevolám do jiných firem v poledne, aby měly aspoň ženské, které musí jíst v kanclu čas na to, pokousat si oběd v klidu. Bohužel jiní už tak ohleduplní nejsou. Poledne, ráno, večer, pátek nebo svátek, je jim to fuk. Jakto, že neodpovíš na mail do patnácti minut? Jakto, že o půl osmé nebereš mobil? Mizí lidskost, slušnost a ohleduplnost. Zůstalo jen tempo, výkon, peníze a kšeft. A ti, kteří chtějí být taky s rodinou mají smůlu. Z dětí pak roste to samé - sobci, aroganti, bezohledové. Koloběh života...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím voláním do firem okolo poledne to máme stejně :) Přesně, mizí slušnost, lidskost a ohleduplnost. Všichni se za něčím honí, všechno chtějí mít hned a už nepřemýšlí nad tím, že někdo to chce mít jinak.

      Vymazat
  2. Hodně dobrej článek. Muž je programátor v jedné firmě. Nikdo mu sice nevolá, ale pracuje od rána do večera a občas je to na budku. Cítím, jak by potřeboval na pár dnů vypnout, ale nejde to .. Život IT pracovníků je občas těžkej ..
    Lidi dnes žijí v domnění, že můžou mít všechno hned a totéž očekávají i od ostatních.

    OdpovědětVymazat

Používá technologii služby Blogger.