Chata včera, dnes a zítra aneb rekonstrukcí k rozvodu?

Neskutečně obdivuji všechny, kteří rekonstruují nemovitost. Dvojnásob pak ty, kteří v ní souběžně i bydlí. Já bych to se svojí povahou - všechno musím mít hned - nedala. A žádný chlap by se mnou nevydržel. Už chápu, proč se hodně vztahů v průběhu oprav či staveb domů rozpadá. Pokud má jeden z dvojice podobnou náturu té mé, nemůže se rekonstrukce obejít bez hysterických scén. Jen doufám, že my tu naši chatu zvelebíme dřív, než se mě muž zbaví :D





Chajdu jsme přebrali v půlce června a má představa byla jasná - do zimy bude zabydleno. Nutno říci, že u nás se vlastně o žádnou velkou a náročnou rekonstrukci nejedná. Vlastně jen letos upravujeme podle svých představ. Příští rok plánujeme rozvést vodu do chaty a na to jsem teprv zvědavá. 

V červenci jsme tedy syna na týden odvezli k babičce, nakoupili materiál a pustili se do práce. Ten týden jsem si malovala růžově. Postavíme v první řadě plůtek, aby neutíkali psi. Vyklidíme podkroví, přetapetujeme, natřeme podlahy. V kuchyni vymalujeme, položíme nové lino. Hlavní místnost alespoň vystěhujeme. A když zbyde čas, uděláme rošt na terasu + nové vstupní schody. Všechno základní stihneme a pak tam budeme trávit léto v klidu. 

Realita byla samozřejmě jiná. Jen vystěhovat vršek zabralo den. Tapety, které jsme chtěli lepit, absolutně nedržely. Zvolili jsme tedy rychlejší variantu, prostě ty stávající přemalujeme. No, rychlejší variantu - aby se vzor původních tapet překryl, malovali jsme 3 dny. Nakonec jsme ale podkroví dodělali tak, aby bylo obyvatelné a fungovalo jako ložnice - herna. 

Původní stav podkroví

Po zásahu :) Chybí jen matrace na spaní, synovo hrací koberec a hračky

Kuchyně až na loupající se výmalbu šla vcelku hladce. Vystěhovat kamna, sundat staré lino, položit nové a zalištovat. Vymalovat. Chybí doobložit palubkami, snad přes zimu. 

Fotka s kredencí - takto jsme kuchyň viděli poprvé. Bohužel si kredenc majitelé odvezli. No a aktuální stav se nijak neliší od největší fotografie - jen dozadu přibyla lednice s vařičem a stolek s nádobím. Dozařízení v plánu, někdy...

Mé představy o tom, že uděláme jednu místnost a pak se přesuneme na další vzaly za své brzo. Rozbordelařené byly během pár dnů všechny a mě to přivádělo k šílenství. Byla jsem zpruzelá, protivná, vzteklá, že nic nejde podle plánu. Že se tam skrz smrad z akrylových barev nedá ani spát. Že se s tím budeme crcat ještě po Vánocích (no, budeme). 

Hlavní místnost při převzetí a po týdnu vyklízení :)

Spodní místnost dnes, po zbourání poloviny skříní a vytvoření prostoru pro gauč.

Muž dlouho mé nářky snášel statečně, pak mu ale trpělivost došla a poslal mě radši dělat něco ven :) Ani se nedivím, ale musel to čekat. Po 10 letech ví, že nesnáším rozdělanou práci. Když se doma pustíme do úklidu, stavby knihovny, výměny lina apod., potřebuju to prostě mít udělané hned, týž den či víkend. Ne mít rozestavěný byt týden a déle. Neumím v tom provozním, rekonstrukčním chaosu fungovat. Leze mi to na nervy a neumím si užít to, co jsme dosud zvládli. 

Maličko ze zahrady

Po půl roce je posun samozřejmě vidět (hlavně při prohlížení fotek). V létě jsme makali snad co víkend. Přesto i teď je kuchyň bez jakékoli kredence, stojí tu jen lednice, stolek s nádobím, jednoplotýnkový vařič a varná konvice. Hlavní místnost nemá upravenou podlahu, není tu gauč ani nic jiného, na čem se dá sedět krom starých ratanových křesel, chybí obložit část stropu...Terasa se rozpadá, schody vstupní též. Zahradu se nám podařilo zbavit zbytečných rostlin, pařezů. Alespoň tak.


Ale jinak tu máme hezky, že? 

2 komentáře:

Používá technologii služby Blogger.