Čas bezu, aronie... a likéru aneb jak vznikla Johnnyho bezinka :)

Nikdy bych nevěřila, že obírání bezinek může být tak relaxační. Po celém dnu stráveném s umrnělým batoletem jsem ráda, když můžu zalézt do ticha, do dílny k hrncům s větvičkami. Tuhle dobu můj muž miluje (a kamarádi též, každý rok touhle dobou se ptají, jestli bude :). Celý srpen chodíme kontrolovat blízké keře, jestli dají úrodu. Když nastane ten správný čas, časně ráno vyrážíme s několika krabicemi a hrnci na protější kopec. A pak už se domem rozvoní směs bobulek, vanilky, skořice, rumu a třinového cukru. Bezinkový a aroniový likér je zase na plotně. 



Pamatuji si přesně, jak to začalo. Před pěti lety jsme vyrazili na procházku po nejbližším okolí. A narazili na bývalý sad, plný špendlíků, jabloní a bezu. Bezinky právě zrály, keře byly bohatě obsypány. Muž tak pod nimi zadumaně stál a povídá, že kdysi jeho bábinka dělala z bezinek likér. A jaký že byl luxusní.

Tak jsme do trička otrhali pár větviček, zamířili k domovu a googlili recept. Nakoupili ingredience a uvařili. Pamatuju si, že fialová barva byla naprosto všude. Nešlo to umýt. A plody z kosmatic nechtěly dolů. Po ochutnání to ale byla láska na první dotek :) Recept muž v dalších várkách ladil, až vyladil - a dodnes přesné poměry ingrediencí jsou jeho tajemstvím. 


Největším problémem nebyl tenkrát nedostatek bezinek nebo neznalost receptu. Co nám ale zásadně chybělo byly prázdné láhve na stočení. První várka, vyšla asi na dva litry, šla do vymytých láhví od olivových olejů. Když se ale po prvním vaření muž rozhodl, že na bezinky musíme druhý den znovu a ve velkém, vyvstala otázka, kde flašky vzít. No, sami se podívejte. Jestlipak kamarádi víte, z čeho jste pili Johnnyho první bezinku? :D 

V dalších letech už jsme naštěstí zásobu nastřádali, z hospod, kde nám láhve schovávali, od kamarádů apod. Tenhle bezinkový výlet se ale v paměti zapsal nám i přátelům, kteří ho podnikali s námi. 

A už se to s námi vezlo. S láskou jsme vyrobili první etikety, při různých příležitostech dali ochutnat lidem okolo...a začali sbírat první objednávky. 
Další rok  jsme vařili 20 litrů, v roce 2014 už bylo litrů skoro 100 :) A to pro vlastní potřebu, jako dárky příbuzným a objednané kamarádům. Měli jsme tenkrát i pomocníky, protože to se ve dvou (navíc s pár týdenním prckem v šátku) nedalo zvládnout. I tak byla bezinka do roka téměř pryč. Pár láhví zůstalo a to ještěže tak. Vloni totiž vlivem vedra a sucha nebylo z čeho vařit. No a letos? Měli jsme taky pomocníka, nejmladší generace převzala recept :) A první dávka už je hotová a pomalu ubývá.  


K arónii jsme přišli náhodou. Sousedi ochutnali bezinku a že nám jí dovezou ze zahrady. Přivezli dva koše něčeho, co mělo s bezinkami ale společnou jen tu barvu. Koukáme na to, jestli nás chtějí otrávit, co to vlastně je. Po pár telefonátech jsme měli jasno - dostali jsme černý jeřáb neboli arónii, temnoplodec. Úžasně zdravá rostlina, kterou letos budeme sázet i na chatě. Nicméně, co tenkrát s ní? Zkusili jsme co jiného, než opět likér. A úspěch měl větší, než bezinka :) Najít tu poměry ingrediencí bylo těžší, její trpká chuť vyžaduje víc citlivosti, než bezinky, ale myslím, že se nám to podařilo.

Tak co, ochutnáte taky? Ještě máme :)



Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.