Zpověď spokojené matky aneb když je mateřská opravdovou dovolenou

Mám pocit, že jsem se měla narodit jako medvěd - jednak se díky kilům občas sotva valím, hlavně ale přes zimu upadám do stavu zimního spánku. Tedy, nejradši bych zalezla do nory, kdybych mohla. Zima je pro mě depresivní, protivná (a já jsem stejná) a nic na tom nemění ani to, když napadne sníh. No a vemte si ještě izolaci na mateřské. Na provaz. Zato s prvními slunečními paprsky ožívám. Jak se prodlužují dny, zvětšuje se i můj úsměv. Uvnitř se cítím klidná, spokojená, mám spoustu energie a tu samou náladu samozřejmě přenáším i na Prcka. Není nic hezčího, než se probudit (po kupodivu klidné noci) do teplého, slunečného rána. To se pak opravdu cítím jako na dovolené.  


Teď v květnu to budou dva roky, co jsem nastupovala na mateřskou. Letí to, strašně. Není to klišé, když se říká, že to, jak čas letí je vidět na dětech. A že je potřeba si ty roky doma užít. A mě je teď líto, že jsem si některé chvíle užít nestihla. Neuměla jsem to. Dokud byl syn miminko a nechodil, neuměla jsem se vnitřně naladit na tu mateřskou roli a tak nějak se uklidnit.



Určitě k tomu přispělo moje vyčerpání díky častému nočnímu vstávání, i to, že jsem se dlouho nechtěla smířit s tím, že teď jsem "jen" matkou. Že nepracuji, nepíšu tu knížku a články, nezpívám, necestuji...Že mojí jedinou starostí je péče o ten ubulený uzlík, úklid, uvařit. Přitom nic moc ze svých zájmů jsem rušit nemusela, muž se vždy postaral a pomohl, ale já to nějak neviděla.

Navíc se narodil v létě, takže než jsem se rozkoukala, přišel podzim, zima...a depka byla na světě. K tomu nemoci, starost, nevyspání, frustrace. Jsem ráda, že je tohle období za mnou a já si už druhé jaro mateřskou užívám. Teď je to o to lepší, že už je syn parťákem, občas i spolupracuje :D, zajímá ho spousta věcí a hlavně - je hezky a my můžeme trávit celé dny venku. To jsou pak chvíle, kdy je mateřská vážně pro mě dovolenou. A je jich víc:

  • když syn v poledne spí a já můžu sedět na balkoně, popíjet ledové kafe a psát tenhle článek
  • když nás v krásném počasí ráno sbalím a na celý den můžeme zmizet ven, žádná kancelář, žádná frustrace z toho, že bych nejradši běhala po lese. Prostě tam běháme.



  • když se Mrně ráno přijde přitulit a dá mi pusinku
  • když si večer před spaním spolu pustíme Krtečka nebo čteme knížku, sedí mi na klíně, ani se nehne a spokojeně kouká
  • když odjede na víkend k babičce a já se už ten večer těším na to, až mi zase skočí do náručí
  • když mě běží přivítat tím svým Aoj :) (ahoj :D )


  • když můžu trávit přes den čas povídám si s kamarádkama a děti si mezitím vesele hrajou
  • když vidím syna, jak si s radostí hraje s mnou ušitou hračkou (jo, seznamuju se se strojem - já??? :O :D )
  • když mi na zahradě pomáhá sázet, zalévá kytičky, učím ho o přírodě
  • když si unavenej venku sedne a dožaduje se ponošení v nosítku. To si užívám opravdu maximálně.


Mateřská je 24 hodinová služba, to potvrdí každá máma. Dny, kdy je dítě protivné od rána, nechce jíst, dělá přesně to, co by dělat nemělo, nespí a vzteká se ve chvílích, kdy mu něco nepovolíte, jsou vlastně u nás na denním pořádku. To se pak vážně těším do práce. Ale pak přijde jedna z těch krásných chvílí, která ty ostatní události vymaže. Aspoň na 5 minut. 

A co vy, jak to máte na mateřské? Užívaly jste si od prvních chvílí? Budu ráda, když mi napíšete komentář. Krásné jaro, Veru :)


2 komentáře:

  1. Milá Veru, na Tvůj blog jsem narazila úplně náhodou... a to zrovna na tenhle článek. Neustále jsem si u něj říkala "přesně", "tohle znám!" a "souhlasím!" :) Když se mi narodila vytoužená dcera, tak nějak jsem měla pocit, že se jí neumím věnovat. Byl to roztomilý uzlíček, který potřeboval jen pár základních úkonů... a spoustu mazlení. Dál jsem ale netušila, zda to maminkování dělám správně. Pak přišla zima a ta pro mě byla trochu kritická. Vše se naštěstí změnilo s jarními paprsky. Začala jsem zahradničit na terase, chodit s mrňouskem na procházky a mnohem víc se radovat z té báječné dovči. Myslím, že je to i hodně tím, že dítko už úplně vyjadřuje svoje pocity. Tulí se, pusinkuje, objímá... a to je k nezaplacení :)
    Měj se moc krásně a děkuji za skvělý článek :)
    Jana
    http://janamalakova.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, děkuju za milý komentář a taky za to, že jsem díky němu objevila tvůj blog :D Máme koukám společného víc. Taky zahradničím, na balkoně a na záhonku v komunitní zahradě, taky jsem slepá a zatím neodoperovatelná :D
      Jinak určitě je všechno lepší proto, že malý je víc komunikativní, ukáže, řekne si, co chce, umí dávat najevo, když se mu něco líbí (a ještě víc, když se mu něco nelíbí :). Doufám, že případné druhátko si pak budu užívat od prvních chvílí.

      Vymazat

Používá technologii služby Blogger.