Když bankovní šiml řehtá aneb trnitá cesta z města

 Po skoro dvou letech mluvení o tom jsme se konečně rozhoupali. Vypadneme z města. Sice jen na víkendy nebo kratší pobyty, ale sláva, bude kam utéct. Do lesa, k řece, do přírody. V kterémkoli ročním období. Daleko od lidí, internetu, neustálých telefonátů. Kupujeme chatu. Tedy, kupujeme jí přesně od 31.ledna letošního roku. A jestli se někdy dobereme konce, asi se já, téměř abstinent, zliju pod obraz. Protože cesta k ní je vážně trnitá.  

Když ji miluješ...


Chajdu jsme začali hledat někdy před 3/4 rokem. Jedna nám utekla asi o hodinu a pak dlouho nebylo z čeho vybírat. Buď nesplňovala dojezd do cca 35 km, neměla vlastní pozemek, anebo byla nad naše finanční možnosti. Až začátkem letošního roku se objevily čtyři, na které jsme se jeli podívat. A bylo to tu zas. Jedna krásná, ale moc malá. Druhá veliká, jen malý kousíček od města, dokonce dostupná vlakem - ale z pozemku by měly radost spíš pro terénní kozy, než my. Ani kousek rovného místa, nic, kam by se dal položit bazének nebo udělat posezení. Třetí byla v dezolátním stavu a s arogantní makléřkou k tomu.

vyvolená :)


Na čtvrtou se nám už ani nechtělo. Od rána střídavě sněžilo a lilo, dítě bylo nevyspalé, nevrlé. Navíc jsme nevěděli, do čeho jdeme. V inzerátu byla jen jedna fotka a makléřka jich víc neměla, i pro ní to byla první návštěva, kdy chatu chtěla nafotit. Ale vyjeli jsme. A jak to tak bývá, když nic neočekáváte, můžete být jen mile překvapeni. Byla to láska na první pohled. Chata krásná, ve skvělém stavu, s velikou zahradou v rovině, s dobrou vzdáleností. Nebylo co řešit. Cestou zpátky jsme zavolali, že tedy ano a začli roztáčet kolečko financování. 

Bez peněz do banky nelez


Tušili jsme, že proces bude komplikovaný, protože nepatříme zrovna mezi atraktivní klienty. Já na mateřské, muž OSVČ s optimalizovaným daňovým přiznáním. Navíc se společnou hypotékou na byt. Máme ale šikovného finančního poradce, u kterého jsme věřili, že něco zvládne vymyslet. Myslím, že kdyby věděl, co přijde, raději by nás vyškrtl ze svého portfolia. 

Varianta, že o potřebnou částku navýšíme současný hypoteční úvěr, zkrachovala rychle. Muž už je "moc starý"(rozuměj lehce přes 40), úvěr tedy nemohou prodloužit tak, jak by potřebovali a v rámci zjednodušeného refinancování na celou sumu nedosáhneme. 3/4 potřebné částky ale banka přislíbila bez problémů, bez dokládání příjmů a všemožného papírování. Než se k tomu ale propracujeme, musíme vyřešit poslední 1/3 peněz.

Byrokracie stavební spořitelny


Na zbylou část jsme hodlali využít úvěr ze stavebka. Já vím, nic výhodného, ale jiná možnost nebyla. Z asi 7 stavebních spořitelen "jsme prošli" díky oficiálnímu příjmu u jedné. Neměla jsem z toho radost. U její mateřské společnosti jsem pracovala a věděla jsem, že je stále "100 let za opicema". Že si ten proces užijeme. Nemýlila jsem se. Už se to táhne měsíc a půl a není vyhráno.

K vyřízení bylo třeba doložit mimo jiné žádost (asi 5 stránkovou) a samozřejmě doklady prokazující daň. přiznání. Většině bank stačí orazítkovaná kopie, kterou si lidé nechávají, když na finanční úřad přiznání podávají. Ne tak naší instituci. Tak jsme vyrazili pro Výpis vybraných údajů + potvrzení o bezdlužnosti. Banka byla spokojena. První úkol odškrtnut. Žádost byla podána.

Druhý den volá finanční poradce. 

"Víte, vy nejste manželé, oni vám to takhle společně nedají, musíme žádost upravit." 
To si jako všimli teď, když žádost na předschválení měli asi 14 dní? Upravovalo se dle požadavků spořitelny. 
Pár dnů se neděje nic. 
Konečně volá finanční poradce.

"Víte, stavební spořitelna tu žádost bohužel zamítla."
Já - vidím rudě: "To si ze mě asi děláte legraci. Jak je to možný, když 2x bylo schváleno a řečeno, že je to bez problémů?"
Poradce: "Já bohužel nevím proč, systém to schválil, ale hlavní schvalovatel nepustil."

Proč? To vám nikdo neřekne. Asi se špatně vyspal. 

Když jsme to rozdýchali, rozhodli jsme se, že potřebnou částku můžeme o zhruba třetinu snížit. Sáhneme víc do úspor a s pomocí přišla též zlatá švagrová. Spořitelny verdikt zněl - ano, schválíme, ale musíte zrušit kreditku (nečerpanou). Nádech, výdech. Druhý den jsme tedy posílali písemně žádost o zrušení kreditky, neb banka tu pobočku neměla. Problém naštěstí žádný, jen jsme čekali, až domů poštou dorazí potvrzení. 

Volejte sláva a tři dny se radujte. Bylo splněno. Podepsali jsme smlouvu o úvěru s tím, že čerpání proběhne hned, jak doložíme onen dokument o zrušení kreditní karty a doneseme potvrzení o tom, že jsme na účtu zřídili inkaso pro splátky. (Čas se nám krátí, rezervaci máme jen do začátku dubna. Navýšení hypo nemůžeme začít řešit před vyplacením těchto peněz, protože v tu chvíli by spořka viděla vyšší závazek a mohla se zase začít cukat.) 


Tolik srandy pro jedno razítko


Libujeme si, že už to půjde jako po másle. Skenuji dokument prokazující zrušení karty. V online bankovnictví udělám inkaso, vytisknu potvrzení, odešlu poradci.

Volá finanční poradce. Stavební spořitelna tam samozřejmě chce razítko. Sice nerozumím tomu, k čemu jí bude, když inkaso i přes 10x orazítkovaný papír můžu přes internet kdykoli zrušit, ale už mě to nepřekvapuje. 
A tak před pracovní schůzkou mířím do Mbank. To snad bude jednoduché. Rozhovor se slečnou na přepážce probíhal asi takto:
Já: "Dobrý den, potřebovala bych od vás potvrdit, že je na mém účtu otevřené inkaso ve prospěch stavební spořitelny". 
Ona - otráveně: "To si můžete vytisknout v internetovém bankovnictví".
Já: "Ano, to mám s sebou, ale banka chce razítko. Můžete mi ho tam dát?"
Ona: "Nemůžu, na to nemám kompetence. Vy odtud můžete odejít a venku si ho přes internet zase zrušit."
Já - oči v sloup, hluboký povzdech a snažíc se zoufale se nerozesmát: "A je někdo, kdo by mi ho vystavil?"
Ona: "Zavolejte na Mlinku, vystaví ho a pošlou domů."
Já - málem omdlím a bojím se, že ji udeřím, zase se vše zdrží: "A to si myslíte, že když mi ho pošlou z centrály, že si ho zrušit potom nemůžu? Nepřipadá vám to jako zbytečné zdržování? No, já vím, vy za to nemůžete, tak nashledanou".

Zoufalá volám finančnímu poradci, že už si z nás asi všichni dělají pr.el. Dorazím do práce a zkouším Mlinku. Asi hodinu mi trvá, než dám dohromady všechna přihlašovací jména, abych se od pracovnice dozvěděla, že:

- takovéhle potvrzení vůbec nedělají, nemají na něj žádný formulář a nikdy to nikdo nechtěl
- je to naprosto zbytečné, když si inkaso nastavuji a ruším sama a nic to tedy nezaručí (jako bych to nevěděla)
- může se pokusit žádost na oddělení dát, ale:
1) neví, zda mi bude vyhověno
2) pokud ano, bude to stát 200 Kč a pošlou ho do 10 dnů

Současně brečím a směju se. Volám finančnímu poradci, asi po 10 za ten den. Domlouváme se, že tedy změníme účet pro inkaso, na takový, kde nebude problém dát papír o tom, že jsme tuhle službu zřídili. Po práci jdu do FIA, kde má účet muž. Za přepážkou milá paní:

Ona:" Dobrý den, s čím vám mohu pomoci?"
Já: Dobrý den, prosím vás, když si v internetovém bankovnictví zřídíme inkaso, dokážete nám dát nějaké orazítkované lejstro, že tam skutečně je?"
Ona - vytřeští na mě oči: "No, to vůbec neděláme, k čemu to potřebujete?"
Já: "Potřebuje to stavební spořitelna pro vyplacení peněz z úvěru."
Ona - oči vytřeštěné ještě víc: "Ale to snad musí vědět, že to k ničemu nebude. Vždyť si ho můžete zase sami zrušit."
Já: "Ano, to já vím. Ale nedokážu to vysvětlit bance."
Ona: "Proboha, co je to za instituci? Nebo radši ne, neříkejte mi to."
Já: "Takže u vás nic takového taky nedostanu."
Ona - celá se rozzáří: "No, když si to inkaso přijdete udělat k nám za 30 korun, tak vám vlastně dáme papír, že jsme ho dnes zřídili. Ale jestli jim to bude stačit, to nevím."
Já - svítím jako sluníčko: "Výborně, to si pište, že jim to bude stačit. Jinak tam na ně vlítnu a povím jim něco o selském rozumu."

Druhý den šel muž zřídit inkaso, papír předal poradci, ten do stavební spořitelny. Sláááva, stačilo to. Neuvěřitelné. My snad dostanem po takové době třetinu peněz na chatu. 
Volá poradce."Víte, ono jim asi nebude stačit to naskenované potvrzení o zrušení kreditky. Asi budete muset doložit originál..." 

Tádýdádýdádá...Jste zvědaví, jak to dopadne? To my taky. Ještě nás čeká ta hypotéka. Tak nám držte palce. 


2 komentáře:

  1. Eh, držím palce. Mám takový pocit, že přesně vím, u které stavební spořitelny to řešíte. Mám u nich úvěr na byt. Milión potvrzení a razítek. Všechny smlouvy 3x (proč potřebují mít jednu kupní smlouvu 3x (potvrzenou od notáře) jsem nepochopila.)
    Možnost platit měsíční splátku trvalým příkazem - neexistuje. (Jakoby inkaso bylo nějakou zárukou, že jim peníze dojdou. Když na účtě žádné nebudou, nic tam neodejde.)
    Jak píšete - 100 let za opicema. V kontrastu toho, že má člověk běžný účet u normální moderní banky, kde si většinu věcí vyřídí online je to nekompatibilní kombinace.

    Teď mě s nimi čeká řešení překlopení překlenovacího účtu do klasického a to bude teprve tóčo (splnila jsem podmínky po dosažení hodnotícího čísla 64). Ze začátku u nich pracovala známá, tj. všechno jsem řešila s ní (a to bylo půl bídy). Jenže jim s tím před rokem a půl fikla, a tak mě čekají nagelovaní frajírci.

    Zdar a sílu.

    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martino, tak taky držím palce, ať to klapne. Nám se to naštěstí už povedlo vyřešit, ale teda, byl to boj. A teď ještě navýšení hypotéky, ale to se zdá zatím být vcelku bezproblémové. Jestli se celá akce úspěšně podaří, tak se já, téměř abstinent, asi regulérně vožeru :D

      Vymazat

Používá technologii služby Blogger.