Rohypnol, makový odvar, gumová palice? Aneb mých 9 tipů, jak přežít, když to dítě v noci nespí

Batole oslavilo rok a půl a já si uvědomila, že už téměř 12 měsíců spím (spím?) v 1-3 hodinových intervalech. Pravda, tělo si na to už zvyklo a já to zvládám rozhodně líp, než třeba na jaře. Dokonce si i troufnu brát více pracovních zakázek. Moje bezdětné (i některé šťastné maminky spících dětí) se mě občas ptají, jak to, že ještě funguju. No, občas se taky divím, ale za ten rok jsem si udělala nějaký systém a našla pomocníky, kteří mi nedostatek spánku pomáhají přežít. 





1. Cola, čokoláda a jiný doping


Upřímně nevím, co bych si bez Coca Coly počala. V průběhu mateřské se stala mou nejvěrnější kamarádkou, která je vždy po probdělé noci připravena postavit mě na nohy. Raději si nepředstavuji, co se děje uvnitř mého žaludku, teď jí zkrátka potřebuju. Stejně tak spoustu čokolád a sušenek. Když je zle a doma nic není, vhod přijde i velice, velice sladký černý čaj. Prostě cukr do sebe hrnu ve velkém. Kde jsou ty časy, kdy jsem se po nocích učila na zkouškové a hubla. Teď jde moje váha nahoru, ale dítě potřebuje matku při smyslech a nekolabující, tak jsem vyhodila váhu a zrcadlo obcházím obloukem.

2. Najděte si stejně postižené kamarádky 


Sice se s nimi moc často neuvidíte, protože skrz únavu nebudete schopná jedna ke druhé dojet, ale postěžovat si přes telefon či messenger většinou postačí. Minimálně vás může uklidnit, že v tom nejste sama. A to hřeje, proč si to nepřiznat. Na druhou stranu, opravdu nedoporučuju vídat se (nebo si alespoň téma spánku striktně zakázat) s maminkami, jejichž dítka prospí celou noc. Jednak propadnete ještě větší depresi a pod vlivem spánkového deficitu je budete nenávidět, jednak vám začne vrtat hlavou, jestli to vaše dítě je vůbec v pořádku.

3. Spěte, kdykoli je to možné


Tuhle radu si můžete přečíst snad v každém článku, který se podobným tématem zabývá. Ono je to to nejlepší, co můžete udělat. I těch 20 - 30 minut spánku přes den, pokud dítko zatím nespí v delších intervalech, trošku pomůže. Když je nejhůř, dopoledne zalehnu na gauč, předám synovi hračky, nebo nevýchovně pustím pohádku a prostě tam jen jsem. Kašlete na to, že doma to vypadá jako by tam bouchla atomovka, že nemáte navařeno (jídlo se objedná) a práce stojí. Nikam neuteče. Jasně, máte-li doma ještě staršího potomka, je to asi složitější. Zkuste děti po práci předat muži, ať je na hodinku dvě zabaví, strčte špunty do uší a spěte.

4. Střídejte se 


Musím říct, že bez pomoci muže bych se asi už houpala někde na laně. Je tomu akorát rok, co Batole nastolilo budící se režim. Tedy rok, kdy - pokud se mi podaří spát 3 hodiny v kuse, můžu oslavovat. Zvládnu dvě tři noci budíčku po hodinách, ale další ne. Takže se střídáme, 3 hodiny spím já a on drží stráž a pak střídačka. Jeho nechávám déle, přeci jen mě ty 3 hodiny nad ránem stačí (kdo by to před lety řekl) a on musí fungovat v práci.

Vím, že ne každý chlap tohle udělá, i když si o to žena řekne. V tomhle jsem hodně radikální a nekompromisní. Dítě je obou a neexistuje, že by mi muž řekl, že mě nevystřídá. Jasně, pokud má další den strávit x km za volantem, nebo by ho čekalo něco dalšího, kde nedostatek spánku může ohrozit zdraví či životy lidí, je to něco jiného. Pak jen sedím, piju tu Colu, žeru čokoládu a modlím se za lepší noc.

5. Vyřvat (se) pomůže


Ne, nemyslím teď Estivillovu metodu konrolovaného pláče, jinak řečeno nechat dítě prostě vyřvat. To jsem nikdy nezkusila a ani nehodlám. Mám na mysli nechat (dovolit si) vyřvat sebe. Zalézt si někam do koutku a vyplakat se, když už nemůžete. Vyběhnout do lesa nebo mezi pole a vykřičet celé to zoufalství, které se ve vás hromadí. Můžete vypadat jako blázen, ale uleví se vám. Fakt.

6. Zacvičte si


Jo, dobře, já vím, že přesvědčit zombie k tomu, aby si šla zacvičit, může být stejně bláznivé, jako učit pštrosa létat, ale zkuste to. Když překonáte tu únavu, zapracují hormony a hrozně vás to nakopne. V půl roce syna jsem začala chodit zase na pole dance. Hodiny byly až od 8 večer, a ačkoli jsem se viděla radši v posteli, šla jsem. Na začátku lekce jsem měla při spinech co dělat, abych se udržela v rovnováze, ale na konci jsem odcházela nabitá a s úsměvem.

7. Nezapomínejte na sebe


Každý den si udělejte čas jen sama na sebe. I kdyby mělo jít o 10 minut. Dejte si vanu, pusťte si muziku, vypijte si v klidu dobré (a teplé) kafe, prolistujte časopis, meditujte... Otevřete čokoládu - tentokrát však s myšlenkou "chci si ji pořádně vychutnat", nikoli "potřebuju nutně doplnit hladinu cukru". Udělejte cokoli, co jste měla ráda a na co teď zapomínáte nebo nemáte sílu. Připomeňte si, kdo jste. Máma je přece jen jednou z vašich rolí.

8. Minimalizujte plány


Jakmile se blíží měsíc k úplňku, přestávám existovat. Vím, že minimálně 3-4 noci budou opravdu kruté a rozhodně nebudu schopná fungovat. Stejně tak, když vidím, že se synovi klube další zub. Nic neplánuju, neslibuju a pak jsem víc v klidu. Pokud bych měla v tomhle období nějaké závazky, byla bych zpruzelá nejen únavou, ale i tím, že ještě v tom stavu někam musím. Jasně, chápu, že to nejde vždy, pak prostě nastupuje ve velké míře bod číslo 1.

9. Prostě to vezměte jako fakt


Až vyčerpáte všechny možnosti (společné/oddělené spaní, méně/více obléct, větší teplo/zima, přestěhovat postýlku jinam, světlo/tma, kaši na noc, homeopatika...), stejně jako mě vám dojde, že s tím spánkem/nespánkem nic nezmůžete. Že to vaše mrně to takhle prostě má. A vy máte dvě možnosti. Trápit se tím a snažit se bojovat s neviditelným nepřítelem, nebo to přijmout jako fakt. Moje dítě prostě špatně spí. Budí se. Tak to teď má a určitě to nebude trvat věčně. Škoda, že mě to trvalo dost dlouho, mohla jsem si hodně nervů ušetřit.

A čím se udržujete při životě vy, když už je spánkový deficit opravdu velký?


Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.