Jaký si to uděláš, takový to máš aneb ženský, přestaňte před Vánoci šílet

Během posledního týdne mi asi tři kamarádky nezávisle na sobě řekly, že by nejradši zrušili Vánoce. Že je to jen samej stres, rychle z práce domů, tam uklízet, péct, shánět dárky, tlačit se ve frontách na nákupy a do toho se samozřejmě starat o rodinu. Pořád jen honem honem, honem... Sypaly to na mě a já měla sto chutí zakřičet "STOP. Posloucháš se, co říkáš"? Vážně je tohle nutné? Někdo nám ženám (protože přiznejme si, je to jen naše výsada) snad přikázal, že se v předvánočním čase musíme uštvat? Neocení rodina místo uklizené klícky spíš manželku, přítelkyni a maminku svěží a v dobré náladě?



Vzpomínám na předvánoční shon u nás doma. Moje mami byla i přes rok posedlá úklidem, ale před Vánoci se echt gruntovalo. Člověk lezl pomalu po štaflích, aby utřel prach z obývací stěny, který se tam hromadil celý rok. Všechny vitríny se musely rozebrat, umýt skla, porcelán...a že toho tehdá v bytech bylo. Otíraly se rámy obrazů, lezlo se pod radiátory...A do toho se samozřejmě peklo minimálně 10 druhů cukroví, které se po Silvestru mrazilo nebo vyhazovalo, protože jsme jedli stejně jen linecké, perníčky a pracny.

Pořád mám v paměti, jak jsem to nesnášela a hlavně nechápala, proč se takhle šílí. Jasně, rozumím, že čas od času je potřeba vysmýčit i ty nejnepřístupnější kouty našich domovů, ale kde se proboha vzal ten zvyk dělat to všechno najednou, a navíc v čase, který by měl být plný pohody a klidu? Copak nám nějaká návštěva snad bude kontrolovat, zda máme uklizeno? A to pečení? Každý rok mamina říkávala, jak další svátky už tolik péct nebude a ve finále? Možná jsme měli o další druh víc.

Domů se přeci chodí odpočívat

Když jsem se párkrát ozvala, odpovědí na mé námitky mi bylo klasické: to pochopíš, až budeš mít svou domácnost. Tak nevím. Mám jí téměř 7 let a stále to nechápu. Vánoce miluju a snažím se vytvořit doma pohodu. Maličko ozdobím byt, nechám si udělat věnec (protože na vlastní tvorbu jsem vážně levá) a domluvím se s mužem, o jaké cukroví by letos stál. A podle toho tři čtyři druhy napeču, případně přidám nepečené. Stejně víc nejíme. Pustím si k tomu film, muziku, uvařím čaj a užívám si vůně koření.

Úklid neřeším vůbec. Uklízím průběžně celý rok a to, co z nějakého důvodu nestihnu, tam na mě počká i po svátcích. Dárky, s výjimkou těch, pro které do maličkých spešl obchodů musím osobně, řeším přes e-shopy. Pohodlné, rychlé a bez stresu. Z davů, front a zářivek v obchodech omdlívám a na strkanice nemám nervy. Na Štědrý den máme povinnosti rozdělené, muž dělá salát, já řízky, on chlebíčky a já zdobím stromeček. Odpoledne jdeme na procházku nebo se válíme u pohádek.

Kašlete na to být superženou

Některé možná namítnete - no ale u nás by to nešlo, musí být hodně cukroví, protože děti, muž a staří rodiče to vyžadují. Ok, když vyžadují, tak ať přidají ruku k dílu. Ať manžel vezme batolata ven a vy máte klid na pečení. Puberťáci ať se zapojí do příprav, nemusí péct, ale můžou obstarat ty další věci okolo - nákup surovin, úklid. Nebo se v sobotu dopoledne místo vaření věnujte perníčkům a na oběd vemte rodinu do restaurace. Nechtějte zkrátka stihnout všechno jen proto, že si myslíte, že se to od vás čeká. Je víc než pravděpodobné, že pokud se na to své polovičky zeptáte, řekne vám, že by šel radši na procházku do lesa a pak na vánoční trhy dát si svařák.

Takže milé ženy, partnerky, manželky, maminky, kamarádky, než zase povzdychnete nad tím, co všechno ještě musíte před svátky udělat, zastavte se. Zastavte se a zamyslete se nad tím, jak byste ve skutečnosti chtěly ty nadcházející dny strávit. A přesně takové si je udělejte. Stresu si před koncem roku užíváme dost v práci, tak proč ho ještě tahat domů? Ať se vám letošní Vánoce vydaří. 

1 komentář:

  1. Ženy si to dělají samy, protože mají pocit, že musí. Moje mamka nebyla žádná milovnice uklízení, ale vliv mojí babičky (její mamky) po dobu její dospívání byl tak silný, že před Vánocemi i ona začala blbnout, tentokrát pod vlivem táty. Ten to zase měl od své maminky, když byl malý.
    U nás se peklo "jen" šest druhů cukroví, a omlouvalo se to tím, že prostě máme lineckého dva kila a ne po půl kile druhé linecké typy (s dírou, zdobené, vtlačované do formiček apod.).
    Nakoupeno bylo příšerné množství jídla, kvanta smažených ryb, řízků apod. Kupa salátu. Sušené ovoce v čokoládě apod. A na Silvestra druhé kolo v množství chlebíčků a jednohubek.
    Pod stromkem kopec dárků.

    Mám už taky pár let svoji domácnost a cukroví peču jedno - perníčky. Muž na sladké moc není a svůj oblíbený druh si vyrobí sám a zbytek si mlsne u tchyně (která toho taktéž peče taková kvanta, že se to dojídá rozmražené ještě v září).
    Radiátory nemyju, ale vysávám před topnou sezónou. Je to mnohem rychlejší než cpát ruku mezi úzká žebra a vůbec mi nevadí, že tam zbude pár zrnek prachu.
    Okna rozhodně nemyju, vždyť je stejně většinu času zataženo a houby přes ně vidět. Až na jaře, kdy to má smysl.
    A tak bych mohla pokračovat dál.

    Starší kolegyně se na mě dívají skrz prsty, protože nejsem ta "správná žena a manželka". A já už jsem tak stará, že mi je to jedno.

    Starší generace žen to takto dělají dle mého názoru proto, že vyleštěný byt, vychované děti apod. byly jedna z mála věcí, kde se mohly realizovat (a taky to od nich společnost vyžadovala). Moje babička vždycky dbala na to, aby ji sousedky a rodina nepomluvily.

    Hm, ale já nežiju kvůli tomu, jestli mě sousedi kontrolují, jak často myju okna.

    Martina

    OdpovědětVymazat

Používá technologii služby Blogger.