Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu o svých plánech aneb Dopoledne s velkým D

Taky máte dny D? Já si ho užívám právě dneska, od samého rána. A protože vím, že nic nepobaví víc, než cizího neštěstí, a taky zároveň že sdílená starost je poloviční starost, jdu se s vámi o dnešní zážitky podělit. 





1. Chystám se synovi obout jeho týden nošené a (jako všechno dětské) nekřesťansky drahé sandálky. Pátrám, nevidím a docházím k závěru, že zůstaly v autě po včerejším výletě. Volám muži, ať se tam podívá, až někde zastaví. Boty nejsou. To není možné, vždyť jsem je včera venku malému sundavala, když jsme ho u auta přebalovali. Vidím to úplně do detailů. Sundavám botičky, dávám na střechu auta, sundavám tepláčky, stahuju plenu....STOP, zpět. Umístit botičky na střechu auta byl skvělý nápad, byly tak akorát při ruce...Takže prosím vás, pokud pojedete na Hracholusky k osadě Valečkův Mlýn, koukněte se po nich. Vřelé dík.

2. Potřebuji něco odnést u nás na sídlišti, když se botky nenašli, chci vzít nosítko, syna hodit na záda a narychlo tam zaběhnout. Hmm, jenže i nosítko zůstalo v autě - to tedy na 100 % v tom autě skutečně leží. Bohužel i s kočárem. Nevadí, vážu šátek a přemlouvám dítko, aby těch 15 minut vydrželo v klidu, jinak úvaz povolí a nakonec potáhnu dítě na rukách omotaná skoro 5 metry látky. Dobrý, neměl hopsací náladu, jsme doma. Odvazuji a cítím teplo na břiše. Odměněna za své prosby jsem byla proteklou plenou. Téměř nový šátek se přeci musí pokřtít, ne?

3. Syna uložím k dopolednímu spánku a sednu k zakázce, kterou potřebuji dneska dokončit. Bude spát +- 2 hodiny, to v pohodě stihnu. Po 40 minutách se z postýlky ozve podezřelé kníkání, a je mi jasné, že s prací jsem skončila. Plány na odpoledne tudíž musím měnit (a to chudák ženská po mateřské u potenciálních zaměstnavatelů naráží na to, že není flexibilní? ), tudíž kamarádi, na festival vám přijdu pomoct, až dokončím nedokončené. Howgh.

4. Dítě vyspinkané do růžova, naobědvané, jdeme věšet prádlo. Na balkoně mi spořádaně podává kolíčky, jenže pak si všimne zeleniny, která tolik touží po vodě. Samozřejmě si mezi mojí skleněnou a jeho plastovou konvičkou vybere tu zajímavější. Než mu jí z ruky vezmu, rozhodne se upadnout sama a je vymalováno. Mimiňák se mi směje, okolo střepy a já mám pocit, že se dneska někdo rozhodl mi ten den opravdu dát vychutnat plnými doušky. Odnesu zmítající se stvoření do bezpečí a jdu likvidovat další pohromu.

5. Když už jsem v tom uklízení střepů a bordelu na balkoně, rozhodnu se odstranit i tu zeleň, která již má odplodíno nebo nepřežila moji péči. Takže všechny truhlíky odnáším postupně do komory a sypu do koše. Tady je asi předvídatelné, co přijde, že? Jasně, truhlík sklouzne a zemina po bylinkách se válí všude po podlaze, po vysavači, bruslích a jiných v komoře šikovně uklizených krámech. Jako já vím, že ta místnost nutně potřebuje uklidit, ale že bych to musela dělat zrovna teď?

Jak vidíte, Dokonalé Dopoledne. Tak doufám, že na dnešek mám už skutečně vybráno. Jen mi, kamarádi organizátoři, na festivalu dneska nedávejte žádnou zodpovědnou, ani rukama tvořící práci. Hezký víkend.  

Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.