S batohem Šumavou aneb vandr po nouzových nocovištích

Šumava odjakživa patřila k mým zamilovaným místům. Jezdila jsem tam od dětství, s rodiči na Modravu, s dědou do Železné Rudy, na Pancíř a Brčálník. Na základní škole přibyly letní tábory v okolí Srní a Kvildy. Jenže vždy to znamenalo spaní v penzionu či ubytovně. Projít si Šumavu jen tak s batohem a nocovat pod hvězdami byl sen mnoha lidí. Naštěstí nás šumavský Národní park vyslyšel. A tak, když se otevřela nouzová nocoviště, mohl být konečně naplánován vandr na prodloužený zářijový víkend.

Noc první - Hůrka


Ve čtvrtek po poledni zavřeme dveře od práce, nahodíme batohy a nasedáme na vlak směr Železná Ruda. Je krásné babí léto, sluníčko svítí a předpověď pro následující dny je víc než příznivá. V železnorudském Coopu doplníme zásoby vody a vyrážíme hned k prvnímu nocovišti, na Hůrce - kousek nad jezerem Laka. Máme před sebou asi 10 km stoupání.

Z Rudy jdeme zhruba 2 km po zelené na rozcestník Debrník. Tam se napojujeme na červenou stezku, která nás dovede k Vodnímu kanálu. Odtud už je to jen kousek po žluté.

Nocoviště na místě vysídlené vesnice překvapivě neokupují další stany. A ani v průběhu večera se jiní nocležníci neobjeví. Je tu chemický záchod a přístřešek, kam je možné se uchýlit v případě špatného počasí. Není tu voda, což nás díky zásobám netrápí. Poměrně brzo začne padat mlha, výrazně se ochladí, a tak připravíme rychlou večeři a jdeme spát.

Noc druhá - Poledník


Ráno vstáváme okolo 7 (nocoviště je nutné opustit do 9 hodin ráno), pobalíme stan a vyrážíme na asi 14 km dlouhou trasu k Poledníku. Začínáme na modré značce, která nás dovede zpět k jezeru Laka. Cesta je opravdu krásná, ačkoli jdete po asfaltce, okolní příroda vám tuto drobnost vynahradí. Z nocoviště jsou to asi 2 km. U jezera si dopřáváme snídani a užíváme toho, že takto časně tu nejsou žádní turisté.

Od jezera Laka vycházíme po červené. Chvíli stoupáme, chvíli klesáme. První zastávku si dáváme po asi 6 km u Frantova mostu. Zde se sbíhá červená značka se zelenou. Červená se odklání a směřuje do Prášil. I tou se na Poledník dostanete, ale je to odsud ještě 13 km. Nás má na nocoviště dovést zelená, otevřená turistům pouze v období červenec – září. Cesta je dlouhá asi 5 km a je celkově mnohem příjemnější, než asfaltka z Prášil. Navíc je pouze pro pěší, takže tu nepotkáte zástupy cyklistů.

Začíná se lehce smrákat, když klidným tempem dorazíme na vrchol Poledníku. Nocoviště se nachází kousíček od rozhledny, a co každého potěší, může tu využít přístřešek s krbem. Opět tu není voda, ale po cestě je dostatek potůčků. Ne nadarmo se říká, že tohle nocoviště je nejvytíženější, už tu stály 4 stany. 

Noc třetí - Modrava


Ráno nemáme kam spěchat a tak odcházíme lehce před devátou. To už se setkáváme s pracovníky Národního parku, kteří kontrolují dodržování pravidel na nocovišti. Prohodíme pár slov a vydáváme se po červené k Modravě. Čeká nás příjemných 11,5 km, většinou z kopce.

Trasa z Poledníku na Modravu (ač je opět asfaltová) se vine krásnou přírodou. Prochází podél nepřístupných Modravských slatí a Javořího potoka. Poprvé na delší čas zastavujeme na Javoří Pile. V dobách minulých tu stávala osada, dnes je tu pouze rozcestí. Červená trasa Poledník – Javoří Pila je rovněž otevřena pouze v období červenec – září.

Další zastávku děláme po 3 km na Rybárně. Zde se nám otevírají nádherné pohledy na údolí Roklanského potoka. Od Rybárny je to jen necelý kilometr k Tříjezerní slati. Tu si samozřejmě nenecháme ujít. Nutno podotknout, že cesta je sice krátká, nicméně vede po cyklostezce a poměrně prudce stoupá. Po prohlídce slati se vracíme zpět na Rybárnu a odtud opět po červené (2 km) dojdeme až k nocovišti na Modravě.

Nocoviště míjíme ještě před vstupem do vesnice, nachází se po pravé straně červené trasy z Rybárny do Modravy. Leží kousek od cesty, na samém břehu Roklanského potoka. Ze zdrojů jsme věděli, že není tak vyhovující, jako ostatní. Najít rovné místo na stan je docela umění, ale jsme tu sami (a hromádka koňského trusu), takže si můžeme vybírat. Díky slunečnému počasí tu není ani bahno, na které jsme také byli upozorněni. Spokojeni se situací jdeme na večeři do penzionu Arnika, a poté usínáme za šumění Roklanského potoka.

Na cestě zpět


Ráno nás budí chlad a od potoka stoupá mlha. Není se čemu divit, přeci jen už je téměř konec září. Než však zabalíme, mlha se rozplyne a sluneční paprsky náš nouzový plácek prohřejí. Je tu krásně a klid. Ale vandr se pomalu nachýlil ke konci a my musíme zase zpět do města.


V Modravě ještě navštívíme centrum dřevařství, následuje brzký oběd v penzionu Arnika a pak už nás nohy nesou k Vydře. Těšíme se na poslední čtyřkilometrovou procházku do Antýglu. Tam se v kempu občerstvíme a za chvíli už nasedáme na autobus zpět do Plzně.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.