3. trimestr - fáze před rozpadem

S nástupem posledních třech měsíců přišlo všechno to, co do té doby ne. A ne nějak pozvolna, ale okamžitě, jen se překulil konec 6. měsíce.

Tělo si asi uvědomilo, že za pár týdnů tu bude mrně, které bude vyžadovat mou schopnost fungovat i bez spaní, takže jsem začala trénovat. Od samého začátku 7. měsíce jsem pravidelně usínala v 11 večer, abych v půl 3 lezla čilá z ložnice do obýváku a četla si do rána knížku. Chodit pak přes den do práce bylo chvíli zajímavý, ale člověk tak nějak otupěl. Ještě že už čerpám dovolenou, ze které rovnou přejdu na mateřskou, protože být přes den funkční je čím dál náročnější. A taky se ozývá těhotenská demence :)

Taky záda si uvědomují to, že nesu najednou asi 15 kg navíc, takže o sobě začínají dávat vědět. Delší sezení, stání nebo ležení pravidelně odskáču bolestí v kříži, kterou rozhýbat někdy je opravdu náročné. Večer jsme jako rituál měli s J. společné venčení psů, ještě s dalšími přáteli. Tuhle hodinu - hodinu a půl čím dál častěji odnáším bolavýma nohama, tvrdým břichem a kopancema, kterejma mrně dávalo najevo Mámo, tohle se mi vůbec nelíbí, hoď nohy hore a relaxuj.

Teď mám do porodu asi 6 týdnů, jsou dny lepší a horší. S nástupem teplého počasí přišly ony neustále zmiňované otoky. Jojo, poznala jsem na vlastní kůži, jaké to je, když nemůžete ohnout prsty u rukou. Zas na druhou stranu můžu prvně nosit prstýnek od rodičů za státnice, který mi dali před 4 lety, a který mi do té doby padal i z palce. No, teď ho mám na prostředníčku úplně v klidu.

O oteklých nohách se ani nezmiňuju, balerínky neobuju od nějakého 5. měsíce, teď však má chodidla dorostla takové šířky, že ani trekové sandály značky Lizzard (znalci vědí, jak jsou úžasně pohodlné a hlavně široké) mám v lepším případně hodně natěsno. V zoufalství jsem šla tedy zakoupit ony známé pantofle Crocs, ať mám aspoň něco na nohy, a pak do porodnice. No, do dámských velikostí jsem se nevešla do jediné. Takže pánské 42 to jistí a i tak je to někdy jen tak tak. Moje běžná velikost je 39 - 40. 

Jo a oblečení? To je teprve věc. Poslední měsíce mi naštěstí roste jen břicho, zadek a nohy se zarazily někdy v tom 4.-5. měsíci, takže do kalhot tehdy pořizovaných se vejdu. Jenže venku je nad 25, kraťasy mám jen z doby předtěhotenské a ty jsou nepoužitelné. Krátké sukně s mýma nohama nepřichází v úvahu, dlouhé vlastním pouze dvě a těch tedy teď nejvíce využívám.

Ono je to jedno, nejvíc času už trávím stejně doma. Přes den v tomhle horku (nevím, co budu říkat, pokud přijdou teploty nad 30 stupňů) stejně vylézt nemůžu, protože po 10 minutách nedejchám, nohy a ruce narůstají do obřích rozměrů a mě přijde, že se musím na místě okamžitě složit. No a ráno a večer v kalhotech zvládám. Rodit ale pojedu asi nahá a bosá, protože se obávám, že se na začátku července fakt už do ničeho nenacpu. 


Co mě rozhodilo naposled, byl můj oční lékař. Protože jsem od dětství téměř slepá (-11 a -8 dioptrií aktuálně), vydala jsem se ho navštívit, aby mi potvrdil, že tahle vada nebrání přirozenému porodu. Pan doktor je charismatický chlapík a navíc strašně fajn, takže jsem se přes celé město v prvním tropickém dnu dotáhla k němu do ordinace, aby mi s milým úsměvem sdělil, že vlivem hormonálních změn mám na každém oku o 1,5 dioptrie víc. Bezva, takže se zvětšuju na všech frontách. Docela by mě zajímalo, co mě ještě do porodu čeká :)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.