Pole dance - měsíce plné modřin a dřiny. Kdeže je ta erotika?

Pojď se mnou chodit na tyče, řekla mi loni touhle dobou kamarádka. Povídám jí, že se asi zbláznila. Kroutit se neumím, na tanec jsem dřevo a ještě k tyči? Kdepak. Odolávala jsem až do té doby, než jsem si pustila youtube a zjistila, o co vlastně jde. A když si Radka tyč pořídila domů, bylo vymalováno. Sešli (i s jedním mužem) jsme se u ní na prvním pole dance večírku a o dalším mém tanečním osudu bylo po hodině rozhodnuto. Přihlásím se na kurz.

Aktuálně z domova - 6/2014

A tak se v polovině ledna ocitám na první hodině v novém plzeňském tanečním studiu. Je malé, ve sklepních prostorách, pro mě agorafobika opravdu ideální prostředí. Jsme tady tři a lektorka Terka. Holky mají 50 kg i s postelí, říkám si, co já tady proboha dělám. Ty budou ladně vypadat i v pytli. Nastupujeme v dlouhých kalhotách a volných tričkách k akci. 

Naučíme se základní postoj, a pak trénujeme chůzi a (prý) jednodušší! otočky. Po chvíli jsem rudá, leje ze mě a mám pocit, jako bych nikdy nesportovala. A má být hůř. Terka nás přesvědčuje, že na konci kurzu v červnu budeme viset hlavou dolů. To chci vidět.

Druhý den zjišťuji, že mám také nárty, špičky a mezižeberní svaly. Nohy mám pokryté různě barevnými modřinami. A jak kurz postupuje, objevuje se jich víc a víc. Někdy v dubnu, kdy se učíme sezení bez držení a další těžší prvky už vypadám, jakoby mě doma někdo mlátil. Modřiny ani nestihnou zmizet a je tu další týden.

Ovšem každou hodinu se naše pohyby stávají ladnějšími a koordinovanějšími. Ruce sílí a pohled do zrcadla už mě neděsí. Jednotlivé prvky začínají připomínat tanec, a ačkoli jsem po každé hodině dva dny nepoužitelná, neuvěřitelně mě to nabíjí. Je to také díky přátelskému prostředí a výborné lektorce, která nás chválí za každý malý pokrok. Když se přiblíží poslední hodiny, opravdu se poprvé pověsíme hlavou dolů. Úžasný pocit.

Pole dance je zkrátka skvělý tanec, který má ale hodně dlouho s erotikou pramálo společného. Mnoho lidí (i já patřila k nim) za ním vidí striptýzový bar a polonahé slečny. Pravda, toho oblečení je pomálu, ale na látce tyč prostě nedrží. Však si zkuste v džínách sednout na dopravní značku a pustit se.


Pole dance je především dřina, každá hodina směle nahradí posilovnu. V náročných akrobatických prvcích je to také o překonávání sama sebe, strach z pádů nebo jiného zranění je oprávněný. Je to ale také droga, kterou jakmile okusíte, nemůžete přestat. A ačkoli mám teď tyč doma, strašně se těším na říjen, kdy mi čeká ve studiu další level.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.