Budeme tři aneb první pes do smečky

Když jsme s J. usoudili, že se tedy sestěhujeme, upozorňovala jsem ho na moji touhu mít psa. Měla jsem ho doma odmalička, vím, co to je venčit v dešti, mrazu, nespat, protože čtyřnohého kamaráda trápí zdraví, hlídat ho po operaci, uklízet doma případné nehody a tak vůbec. Můj drahý moji touhu příliš nesdílel a několik let se mu dařilo ubíjet mě argumenty, že na psa není čas, že by byl pořád sám, že se už nikam do světa pořádně nepodíváme atd. Protože v tu dobu měl pravdu, vždycky jsem utichla a jen snila o tom, že až dodělám dálkově školu a vyměním práci za nějakou s normální pracovní dobou, že to půjde.

A to období nastalo. Psal se konec léta 2011. Začínala jsem v půl 8, končila v půl 4, do práce 15 minut. Muž začínal v 9, přicházel později. Věděla jsem, že pokud ho J. v půl 9 vyvenčí, do necelých 4 hodin vydrží v pohodě. Nic nebránilo tomu navštívit útulek a nějakého chlupáče si vybrat. Hustila jsem to do J. tak dlouho, až povolil. Na webu jsme si vyhlídli malého černého voříška Sida a jeli se na něj podívat.


V útulku nám přivedli choulící se uzlíček nervů, který opravdu k lidem moc důvěry neměl. Ovšem jakoby věděl, koho z nás si má naklonit na svou stranu, vzal si od J. dobrotu a po mě ani nevzhlédl. Byla nám dovolena asi půl hodinová procházka. Během té si Sid omotal budoucího páníčka kolem prstu, jen ten to ještě odmítal přiznat.

Protože jsme věděli, že vzít si ho případně domů nemůžeme hned, ale až o týden později, domluvili jsme se v útulku na dalších vycházkách, na které ho vezmeme. Mě skolila chřipka, ale J. za Sidem 3x jel a vždy strávili venku asi dvě hodiny. Hned první vycházku spolu mimo do lesa zašli také do nedalekého zverimexu, kde drahý zakoupil psovi obojek a vodítko, prý aby měl něco svého. Věděla jsem, že mám vyhráno. V týdnu jsme pořídili pelíšek a další nezbytnosti a další sobotní odpoledne už se Sid vezl do nového domova.

Začátky byly krušnější, pes za sebou očividně neměl moc hezký život, bál se ruky, košťat, krčil se, ale během pár měsíců se nám podařilo nedůvěru odstranit a je to zlatý společník. Má strašně klidnou povahu, můžeme ho vzít kamkoli a jediné, co potřebuje ke štěstí, jsme my a miska s vodou, případně žrádlem. Na všech cestách a dovolených nás provází a stojí to za to. A páníček? Ten přijde domů a první, co je, že se půl hodiny mazlí se psem.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.