České Švýcarsko - v pylové sezóně do březového háje a se psem po žebřících

Koncem dubna 2012 bylo už poměrně příjemné počasí, proto jsme se rozhodli pro prodloužený víkend v Českém Švýcarsku. V plánu byl poločundr, v CHKO spát v kempech, jinak někde v lese. V tu dobu jsme měli pouze Sida a bylo vyzkoušeno, že stan a spacák miluje. V pátek jsme sbalili každý svou Gemu a vyrazili do Hřenska. Chtěli jsme projít soutěskami až na Mezní Louku a zakempovat. Zaparkovali jsme ve městě, vzali batohy a vydali se mezi skály.

Dopředu jsem studovala, jak je to se psem a lodičkou - tak prý stačí jen košík, jinak bez problémů. Vstupné asi 40 Kč. Nakonec byl pes přepraven zadarmo a košík jsme mu ani nemuseli nandavat. Asi záleží na tom, koho potkáte. Plavba soutěskami je úžasná záležitost, ale nic moc pro klaustrofobiky :)

Jak se stanuje bez stanu


Na Mezní Louce jsme se občerstvili, zaplatili kemp (pes 35 Kč) a šli stavět stan. Vybereme místo, rozložíme batohy, vytáhneme spacáky, a sakra...

,,Hele, ty máš tyčky od stanu?" přišla od přítele zvlášní otázka.
,,Nemám, tys je balil jako vždy k sobě", odvětím a čekám, co přijde.
,,No, tak to asi zůstaly v autě v Hřensku", konstatuje má drahá polovička.

Opravdu skvěle nám to začíná. Díky bohu za naší výbavu v podobě vojenských ponč, několika metrů provazu a čundráckých zkušeností. Stavíme opravdu velmi provizorní přístřešek.

Což o to, spát bychom mohli i pod širákem, ale já bych asi ráno neotevřela oči. Pylová sezóna je v plném proudu a kemp je postaven v březovém háji. Pro někoho romantika, pro mě malá katastrofa. Už tak, že budu ležet na karimatce rovnou na trávě a dejchat to. Já astmatik a alergik jsem ve skvělém prostředí :) Tak nic, hodím do sebe dva Xyzaly a modlím se, aby byly tyčky od stanu opravdu v autě.

Druhý den zjišťujeme, že tyčky zůstaly nikoli v autě, ale v Plzni. Tudíž uvidíme, jak vyřešíme spaní dál. Počasí má být naštěstí super, ale mě ty pyly přes noc daly poměrně dost zabrat, uvítala bych střechu nad hlavou a podlahu pod sebou.

Vyrážíme na Právčickou bránu. Pesan vesele pobíhá, sluníčko pere (ani snad není možné, že je posledního dubna), statečně zdolá schody a skály u vyhlídky. Je tu parádně, mohla bych tu sedět celý den a jen koukat do kraje. To ale nejde, k večeru nad mapou řešíme, kam dál.

V autě větší zima jak pod širákem


Nakonec nás přivítá kemp Česká Brána v Olešce. Chci chatku, protože jsem fakt KO, prášky nezabíraj, částečně přidušená, no, nic moc. Kdo to jenom vymyslel, stavět všechny kempy v březovém háji. Tady je zem pokrytá komplet žlutým pylem a chatky sice jsou, ale také omítnutné žlutě :( Kemp ale vřele doporučuji, je v krásném prostředí, u rybníka, nabízí minichatečky pro dva, pak nějaké větší 4lůžkové, místo na karavany a stany.

Po dohadech volíme jiné řešení. Stan nemáme, jsme v CHKO, takže musíme do kempu, ale platit za spaní pod širákem, to je nesmysl...Paní provozní nám nabízí, ať si zaparkujeme auto u rybníka a zadarmo zůstaneme tam. Úžasné. Přítel si připravuje venkovní spaní, já se ukládám v autě. Jak se později ukáže, opravdu to nebyl dobrý nápad.

Večer zalehneme, Sid nejprve venku na své dece, ale jak padne rosa, okamžitě zalézá k příteli do spacáku. Tam vydrží až do rána bez hnutí. Já čtu při čelovce v autě, a začíná mi být zima. Do rána se ještě několikrát proklínám. Na sobě spacák, deku a vložku z ponča a stejně mrznu. Vylézám ven. Jaké překvapení, že kromě vlhka je tam tak o 5 stupňů tepleji, než v autě :)

Horolezecký pes


V plánu máme dnes podívat se na Mariinu vyhlídku, Vilemíninu stěnu a Rudolfův kámen. Tudíž jen kopce, schody, lesní terén a poměrně náročný pochod. Vydáváme se z Jetřichovic po červené. Už z výstupu na Mariinu vyhlídku jsem odrovnaná a to máme před sebou další dvě. Ale výhled je skutečně překrásný. Sid statečně šlape, uvidíme, jak dlouho mu to vydrží.

Vilemínina vyhlídka za námi a stojíme před výstupem na Rudolfův kámen. Tohle je rozhodně fyzicky nejnáročnější. Stoupáme po strmých schodech, když se před námi zničeho nic ocitne klasický žebřík. No, tak jak dál?

Stát tu jeden se psem a vystřídat se, jako jsme zvyklí, tady moc nejde, člověk by musel slézt zase dolů a znovu to vylézt. Jirka nakonec bere psa na do náruče, hodí ho na rameno, jednou rukou přidržuje a stoupá. A já za ním. Sid kouká, co se to děje, ale vypadá vcelku spokojeně.

Žebříky vedou k altánu na vrcholu dva. Díky bohu za lezeckou průpravu, kterou oba máme. Dolů to jde totiž ještě hůř, Jirka psa na druhém rameni, já bahoty obou dvou. Ale nakonec jsme bezpečně dole a máme o zážitek víc.

Pozdě odpoledne se vracíme znovu do kempu v Olešce, já tentokrát kašlu na pyly a jdu pod širák. Stejně jich mám za ten den na sobě a ve vlasech tolik, že to nemá smysl řešit. Sid odpadává, ani se nenažere, dneska jsme ho chudáka utahali na maximum. V dalších dnech ještě navštívíme Dolský mlýnvylezeme na Panskou skálu a zamíříme na hrad Sloup.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.