Budeme čtyři aneb druhý pes do smečky

Se Sidem jsme si asi rok a půl poklidně žili, když mě v lednu 2013 zničehonic napadlo, podívat se na stránky útulku, co tam teď vlastně za psy mají. V minulosti jsme se bavili o možnosti mít dva čtyřnožce, ale víceméně jen v rovině teoretické. Žijeme v bytě, sice 4+1 a hned před barákem máme pole, les, turistické cesty a prostě krásnou přírodu, ale stejně. Navíc do budoucna jsme plánovali rodinu.

„Hele, v útulku mají skoro stejnýho psa, jako je Sid“, překvapením volám na J. Ten zkoukne fotku, podoba opravdu neuvěřitelná. Mladá fenka ze špatných životních podmínek. „Tak se na ní pojedeme podívat, ne“, doráží mě J. a já nevěřícně koukám. Ten, který nechtěl ani jednoho psa najednou pojede pro druhého? Slovo dalo slovo a druhý den jsme (se Sidem na vodítku) stáli před branami útulku.

Anču (tehdy jménem Rola) jsme si půjčili na procházku, aby se ti dva seznámili. Vše proběhlo v poklidu, svorně běhali bok po boku. Podoba nás nepřestávala překvapovat, jen žebra by se dala Andulce spočítat. Život taky neměla snadný, odebrána byla s celou smečkou od někoho, kdo se o psy nestaral.
Na modrém vodítku Anča, vedle náš původní pes Sid
Nechali jsme si čas na rozmyšlenou, během toho J. opět 2x do útulku zajel na procházku. Vždy nadšenej, jak spolu psi vychází. Já byla tentokrát ten skeptik, jak budeme dva současně venčit? A opravdu doma soužití zvládnou? Jak se bude Sid tvářit na to, že už není jedinej. Muž ale prohlásil, že Anču už vzal tolikrát na procházku, že jí to prostě nemůžeme udělat, nechat jí tam. A tak se v pátek večer sbalil a přivezl ji. Já se Sidem čekala doma, aby se seznámili na domácí půdě.

Ani tady sžívání nebylo úplně ideální. Než si psi vyjasnili postavení ve smečce, nějakou dobu to trvalo. Nakonec Sid uznal roli podřízeného a doma nastal klid. 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Používá technologii služby Blogger.