Když se jednou matka hodí do pucu...

Dneska jsem byla objednaná na oční. Po třech letech. Jelikož je můj očař poměrně hezkej chlap, patřičně jsem se na tu událost nachystala. Nové tričko, pěkné kalhoty, lehký make up. Doprovází mě muž, aby v čekárně pohlídal obě děti. To abych si mohla vyšetření užít v klidu a beze spěchu. 
Přicházíme s předstihem, čekárna je ale narvaná, takže je mi jasné, že se to protáhne. Přímo v čekárně sídlí i optika, tak si rovnou vybírám obroučky, abych se po vyšetření moc nezdržovala. Zkouším je s miminem na ruce, nakrucuju se před zrcadlem a mám fakt radost, že mi to sluší...do té doby, než se ozve zlověstný zvuk a na mých rukách, tmavých kalhotách a sandálkách se ocitá celý dceřin oběd.
Zrudnu, zfialovým a mám chuť ječet nahlas. Veškeré šlechtění přišlo na zmar. Konečně se jednou upravím a nevydrží to ani hodinu. Nejhorší pohromu na WC sice odstraním, ale nakonec jdu do ordinace s fleky na kalhotách, zpocená, o odéru raději nemluvím. Navíc za řevu obou dětí. Starší totiž nutně potřeboval taky prohlédnout očíčka, no a mladší odešel zdroj potravy.
Řev se s různou intenzitou ozývá i během vyšetření. Doktor je jako vždycky milej, mou vizáž nekomentuje a o dětech poznamená, že je jim asi vedro :D  Domů odcházím rudá, zpocená až na prdeli, poblitá, s rozmazaným makeupem a navíc o 6 tisíc za nové brýle lehčí. A mám takový dojem, že doktor bude rád, když se znovu uvidíme zase za tři roky :D 

P.S. - pozitivum návštěva měla. Zrak se mi za tu dobu nezhoršil a začínám tedy přemýšlet nad laserovou operací. 11 dioptrií je 11 dioptrií. Takže kdo s ní máte zkušenosti, pište, budu ráda za každý názor.

 

Do Jizerek s kočárkem: 3 trasy, které hravě zvládnete i s miminkem

Ani s těmi nejmenšími není třeba vzdávat se turistiky po horách. Někdo vezme šátek, Manduku či jiné nosítko, další ale dávají přednost kočárkům. V každém našem pohoří se sjízdné trasy najdou a není jich málo. Tou nejlepší volbou jsou ale z mého pohledu Jizerské hory. A protože máme před sebou krásný víkend, přináším vám tip na 3 nádherné trasy, které si užijete se sporťákem i hlubokou korbičkou.

1. Bukovec - Jizerka - Safírový potok 

(6 km)

Nejznámější osadou Jizerských hor je bezpochyby Jizerka. V povědomí ji máme zejména díky teplotním výkyvům, - 30 stupňové mrazy tu nejsou žádnou výjimkou. Není divu, však je malebná Jizerka nejvýše položenou obcí v ČR. 

Foto: Petr Růžek
Auto nechte na parkovišti pod Bukovcem. Až do Jizerky jděte po cyklostezce, souběžně s ní jdou i modrá a červená turistická značka. U Langeho památníku se připojíte na NS Tři iseriny. V Jizerce lze navštívit Muzeum Jizerských hor. 

Projděte osadou, stále po cyklostezce a okolo Hnojového domu zamiřte k rašeliništi. Opustíte pohodlnou asfaltku a čeká vás chůze po dřevěných chodníčcích. I pro kočárek jsou ale pohodlné.

Foto: Hynek Vermouzek
Z rašeliniště se vracíte zpátky, ale hned na první odbočce zahněte doprava, k Safírovému potoku. Nádherná procházka, ale po úzké pěšince vhodné pro pořádná terénní kola. Po cca 1 km se napojíte opět na cyklotrasu, která vás dovede zpět skrz Jizerku až do Bukovce.

2. Bedřichov - Blatný rybník - Nová louka 

(9 km)

Tato trasa je oficiálně označená jako bezbariérová. S kočárkem tedy nebudete mít nejmenší problém. Vychází se z Bedřichova, z rozcestí U stadionu, po cyklostezce 3023. Po cca dvou kilometrech uhněte doprava. Cesta je neznačená, opět asfaltová. Dojdete k Blatnému rybníku. 

Foto: Vítězslav Hudský
U Blatného rybníka se napojte na modrou turistickou trasu a pokračujte na Novou Louku. Tam se posilněte a prohlédněte Šámalovu chatu - bývalý lovecký zámeček Clam-Gallasů, který měl za první republiky v užívání Dr. Přemysl Šámal, kancléř T. G. Masaryka. 


Od Šámalovy chaty jděte po modré na rozcestí U Nové Louky, kde se napojíte na žlutou. Ta vás dovede zpět do Bedřichova. Cestou budete míjet Klikvovou louku, kde pramení Bílá Nisa. Okruh měří cca 9 km. 

Foto: Vítězslav Hudský
Pokud byste si chtěli cestu prodloužit, můžete z Nové Louky vyrazit po žluté na Gregorův kříž, a přes Olivetskou horu se dostat až k vodní nádrži Bedřichov. Jsou to další cca 4 km.

3. Bedřichov - vodní nádrž Bedřichov a zpět 

(7 km)


K přehradě Černá Nisa, jak se Bedřichovské vodní nádrži také říká, se dostanete z Bedřichova, konkrétně ze sedla Maliník. Tam se nalézá i parkoviště. K přehradě vás dovede zelená turistická značka. Cesta je nenáročná, s kočárkem i malými dětmi jde bez problémů zvládnout. Zpět se vracíte stejnou trasou.

Foto: Vítězslav Hudský
Pokud byste si chtěli výlet prodloužit, pokračujte od přehrady dále k Závorám. Na rozcestí Pod Olivetskou horou se dejte směr Gregorův kříž a pak přes Novou Louku zpátky do Bedřichova. Takto měří okružní putování 11,5 km. Jedná se opět o oficiální bezbariérovou trasu. 


 Tak co, kam o víkendu vyrazíte? Napište mi, kam se chystáte, nebo naopak kde se vám líbilo. A pokud vám tyto trasy nestačí, nakoukněte na můj online průvodce S kočárkem na hory. Třeba vás inspiruje k výběru dovolené :) 

DIY: Sirup ze smrkových výhonků proti kašli a nachlazení

Čím dál víc se snažím využívat v každodenním životě využívat dary přírody. Sbírat bylinky, pěstovat vlastní, vyrábět med z pampelišek, šťávy z bezu, trnek...Pro někoho běžná věc. Mě k podobným věcem nikdo nevedl a ten obrat přišel až s dětmi. I v medicíně tedy zkouším nejdřív osvědčené přírodní léky, a pak až ty chemické. A protože mám za chatou krásné a čisté smrky, vyrazili jsme o víkendu na smrkové výhonky. Proč? Na sirup proti kašli a nachlazení. 

Co je k výrobě sirupu potřeba?

K výrobě sirupu toho moc nepotřebujete. Nejdůležitější jsou mladé smrkové výhonky (o délce do 5 cm se doporučuje). Ty se sbírají v dubnu - květnu, záleží na tom, ve které oblasti se pohybujete. Jsou to ty krásně zelené konce smrkových větviček. Můžete je otrhávat, ale klidně vezměte na pomoc nůžky. 
Dále si připravte:
- cukr (používám třtinový, sirup se ale dělá i s klasickým krystalovým)
- citron (nemusí být)
- 3 nebo 5 litrovou uzavíratelnou sklenici

Jak postupovat? 

Výroba je velmi jednoduchá. Výhonky propláchněte studenou vodou, aby se vyplavily případné nečistoty. Pak na dno sklenice dejte vrstvu výhonků (asi 5 cm), zasypte cukrem (asi 2 cm) a položte kolečka citronu. Takto opakujte, dokud není sklenice plná. Poslední vrstvou je cukr. 


Sklenici uzavřete, případně přetáhněte celofánem a umístěte k oknu. Slunné místo je ideální. Postupně se začne tvořit hustá šťáva, po 2-3 týdnech je sirup hotový. Pak ho jen přes plátýnko přelijte do menších nádob a uložte na zimu, až bacily zaútočí. 

Jak smrk léčí?

Tyto mladé výhonky jsou plné vitamínu C. V období plném chřipek sirup můžete užívat preventivně, jednu polévkovou lžíci každé ráno. Smrkové jehličí rozpouští hleny, usnadňuje vykašlávání a zvyšuje imunitu. Lze s ním i sladit čaj nebo třeba kaše dětem.

Matka míní, děti mění aneb příspěvek o ho.ně, čokoládě a prádle

Včera před půlnocí jsem si šla lehnout se skvělým pocitem, jak budu mít dnes dopoledne „volno“.  Syn bude ve školce, mám navařeno, všechno vypráno, byt v obyvatelném stavu. Budu odpočívat, mazlit se s miminem v posteli, možná si i něco přečtu...Takový ideální půlden matky v šestinedělí...



Realita mě dostihla hned časně z rána.

4:30  Dcera se budí. Chroptí z rýmy, kroutí se, nemůže zabrat. Beru jí do postele, mazlím, kojím, pouštím šum.

5:15 Konečně usíná. Stále sebou mydlí, kope do mě, kope všude kolem, kníká.

5:45 Vzdávám pokusy o to usnout, jdu si pro čokoládu a vařím čaj. Koukám, že ač večer byla kuchyňská linka prázdná a umytá, přes noc se tam záhadně objevil kopec dalšího nádobí. Myčku nemáme, je mi jasné, čímže to ráno začneme.

5:55 Uléhám zpět k malé, zavírám oči v naději, že necelou hodinu budem spát.

6:00 Dcera se dožaduje jídla. V polospánku kojím.

6:20 Spokojeně najedené mimino se odvalí, vykouzlí první známku úsměvu a obloukem vyhodí veškerý obsah žaludku. Zblitá je ona, zblitá jsem já, zblitá je postel. Klidné relaxační dopoledne bez domácích prací dostává pomalu jiné rozměry.

6:40 Mladší dítě převlečené, omyté a uložené v postýlce. Převlečená (ovšem bez sprchy) já. Sundané povlečení a vše nachystané v pračce.  Jdu budit muže a chci sprchu. Muž jde jako tradičně na WC.
6:50 Muž ještě trůní na 00, dcera se v postýlce začíná kroutit a za chvíli podezřele zapáchá. Jdu přebalovat. Sundám plínu, provedu očistu, připravím novou plenu a jen už koukám, jak potomek leží v mokru. Nestihlas, matko, příroda volala. Znovu tedy najdu čisté oblečení, převlékám a další várka prádla letí do koupelny.  Zapínám pračku číslo 1.

7:05 Jdu budit staršího syna, jde do školky. Muž vyleze z WC a jde chystat snídani.

7:15 Snídáme, hurá. Sprcha počká, mám hlad. Po jídle se starší chce tulit, objímám ho…a cítím, že má mokré pyžamo. „Ty ses počůral?“, ptám se odevzdaně. Svlékám ho, rychle strkám do sprchy, převlékám už na cestu do školky. Do pomyslného seznamu připisuji Převléci postel synovi.

7:40 Dcera se dožaduje jídla. Nakojím, dám pusu staršímu a vyšlu je s tatínkem do školky. Chlapa ještě pak rovnou posílám do krámu pro další čokoládu.

8:00 Dcera usíná. Letím si dát pětiminutovou sprchu a čistím zuby. Hurá.

8:10 Uléhám k ní a chci spát.

8:20 Chlap se vrací hlučně a ještě bez čokolády. Frustrovaná jdu ležet.

8:30 Dítě se v postýlce kroutí a za chvíli se opět budí s podezřelým smrádkem. Schovávám se pod polštář a dělám, že tu nejsem. To se jí nelíbí a čisté pleny se dožaduje řevem. Kapituluju. Zvedám jí z postýlky a zjišťuju, že plena není všemocná a její obsah má mé dítě až na zádech. A samozřejmě i na prostěradle…

9:00 Dcera vykoupána, zkulturněna, v čistém oblečení. Postýlka převlečená. Odnáším první várku z pračky do sušičky. Tam je ovšem hromada prádla z předchozího večera, které sem už nezvládla vyndat. Tak nejdřív vyndám to a můžu pokračovat. Zapínám pračku číslo 2. Jdu si přihřát čaj a zkusit vypít teplej.

9:30 Čaj sem zvládla. Vážu škvrně do šátku, oblékám se a jdeme na poštu. Ta je ve vedlejším vchodě. Přede mnou asi 8 lidí. Jedou dvě přepážky. Jedné pracovnici se asi z fronty udělá šoufl, protože náhle přepážku zavírá a odchází. Dítě se nespokojeně kroutí, je mu horko. Čekání vzdávám a vracíme se domů.

9:50 Muž přichází na otočku domů, nese čokoládu. Rovnou tři. Miluju ho a hned jednu otevírám.
10:00 Dítě se dožaduje jídla. Kojím o 106 a doufám, že snad usne na delší dobu. Potřebuju převléct tu synovo postel a konečně umýt nádobí. A taky si možná udělat něco k jídlu. Jo, a taky spát. Hmmm.
10:30 Mimino spí. Sláva. Letím převléct tu synovo postýlku a uléhám též. Modlím se za aspoň hodinový spánek.

10:45 Sousedi vytáhli vrtačku. Zvedám se z postele, jdu do koupelny, kde jim nadávám do otravných much a skotu. Modlím se, aby ten kravál nevzbudil to mrně. Pračka číslo 2 doprala, prádlo vyndavám, házím do vany a pouštím pračku číslo 3. Půlka čokolády mizí v mém žaludku.

11:00 Je ticho. Dcera stále spí, vrtačka zmlkla. Že by mě při tom klení sousedi slyšeli? V koupelně se to nese…Nicméně zaléhám do postele.

12:30 Neuvěřitelný. Spala sem. Sláva. Mimino spí dál, ale už neklidně. Pomalu se vyplížím a jdu si ohřát oběd. Než se ohřeje, vyndavám vysušené prádlo, přihodím ho na hromadu, která čeká na složení, a jdu konečně umýt to nádobí.

13:00 Dcera vstává, touží po jídle. Jsem odpočinutá, veselá, pračky skoro vyprané, kuchyň čistá, já najedená, zásobená čokoládou. Kojím, mazlíme se, odpočíváme. Konečně.

13:30 Posadím mrně do lehátka, ustelu postel a vyndavám pračku číslo 3. Z lehátka se ozývají zvuky ohlašující, že mimino opět nebude vonět po fialkách. Jen ať to nemá zas až na zádech, doufám.

13:31 Má to nejen na zádech, ale i na lehátku. Nevím, jestli se smát nebo brečet. Svlékám dceru a rovnou beru do vany. Tam ale leží to vyprané prádlo, co sem nestihla přenést do sušičky. Pokládám nahé dítě na zem do další kupky oblečení přichystaného k vyprání, z vany prádlo přehazuju do umyvadla a pak konečně dojde na koupel. Celá akce se pochopitelně neobejde bez řevu. Jak řve, vykoná zbytek své potřeby do vany. Na seznam si tedy připisuju ještě Umýt vanu. Myslím, že řvát budu brzo asi taky.

14:00 Dítě umyté, převlečené, kouká pod hrazdičkou na nějaké panďuláky. Do sušičky nesu dvě vyprané pračky. Posrané lehátko stažené a potah společně s dalším oblečením v pračce číslo 4. Čokoláda je o další řádku chudší.

14:30 Vana umytá, zvládla jsem dokonce zamést i podlahy. Vážu dceru do šátku a jdeme pro bráchu do školky. V šátku malá usíná.

16:00 Jsme zpátky ze školky a z procházky. Dítě v šátku ještě spí. Můžu pomoct staršímu se svlékáním, protože období Sám sám bylo vystřídáno obdobím Mámo pomoz. Tak pomáhám. Připravím mu ještě svačinu a odvazuju malou. Ta je okamžitě vzhůru a lační po jídle.

16:10 Stále kojím. Syn chce taky pozornost, takže mi nese knížku a při kojení čteme. Díky bohu tak vydrží aspoň v klidu. Domlouváme se, že potom spolu upečeme buchtu.

16:30 Připravuju ingredience na buchtu, taky rovnou koště a lopatku, jelikož těsto bude v režii staršího potomka. Stíhám při jeho sypání mouky sníst jeden rohlík. Malá nás pozoruje z hrací deky, asi 5 minut, než si uvědomí, že se jí nikdo nevěnuje. Zbytek těsta dodělávám s miminem na ruce. Mouku má starší i ve vlasech, o tom, že je potřeba zamést a vytřít kuchyň nemluvím. Ale má radost z práce, takže bordel přehlížím.

17:00 Přichází tatínek, dnes brzo. Předávám na chvíli obě děti, jdu zlikvidovat chaos v kuchyni, složit ty kupy vysušeného prádla, hodit tam vypranou pračku číslo 4 a na 15 minut čerpat síly. Nejdéle úderem 18 hodiny začne každovečerní dceřin koncert, který spolehlivě ukončí jedině šátek a chůze. Koupání a uspávání synka je poslední měsíc v režii tatínka, tak se jen modlím, aby už konečně byly obě děti v posteli a já si mohla v klidu vypít čaj.


Ještě se mě opravdu někdo chce zeptat, co celý den děláme na tej mateřskej? 

Nejdřív se uklidni ty, mami aneb jak mi má dcera nastavila zrcadlo

Děti mě neustále učí. Hlavně to, abych se při jejich (najednou zvláštním) chování ohlédla sama do sebe. Jako dnes. Muž se synem odjeli na chatu. Včera jsme to probírali a já váhala, jestli jet s nimi. Přeci jen se 14 denním mrnětem mi tam dost věcí chybí (mě, Anetce určitě ne). Rozhodli za mě - naložili auto věcmi potřebnými k dalším opravám a prohlásili, že už se nevejdeme.
A tak jsem si řekla, že to bude taky fajn. Užiju si den jen s malou, vezmu jí na procházku, když bude spát, taky si odpočinu, dopoledne s ní v šátku uklidím apod. Syn si navíc taky užije jen tatínka, což potřebuje.
Ráno jsem se vzbudila s rozpoložením, které přesně vystihovalo povahu Vah. Věděla jsem, že bych mnohem radši nechala malou spát na zahradě v kočárku, se synem zasela první zeleninu, dívala se do korun borovic a plánovala s mužem další zásahy do stavby. Zůstala jsem ale doma a sama sebe přesvědčila, že mi nevadí strávit nádherný den ve městě.
Koho jsem ale neoklamala, byla dcera. Netušila jsem, že i dvoutýdenní novorozenec tolik vnímá matčinu náladu. Od rána byla uplakaná, neodložitelná. Krom hodiny v šátku prakticky vůbec nespala. Usnout dokázala jen na mém břiše, a pozdě odpoledne odpadla u prsa. Jen jsem se pohla, pláč.
Plány byly fuč. Procházka se nekonala, protože po pár hodinách jejího řevu jsem pak půl dne brečela i já. Naštvaná. Na sebe, že jsem nejela, na chlapy, že si užívají přírody a já chci taky, na celý svět. Na malou, proč proboha bulí a nespí, když den předtím byla ukázkové zlaté hodné miminko.
A když jsem se v podvečer smířila s tím, že teda strávím den v posteli s prckem u prsa, zázrakem se zklidnila, usnula a čtvrtou hodinu v klidu spí. Pravda, u mě. Zatímco já jsem měla možnost si přečíst knížku.
Koukala jsem na ní, říkala si, a tos nemohla být takhle v klidu i přes den? A pak mi to celé cvaklo dohromady. Jak by mohla, když ve mě se mlátí tolik emocí? Sama jsem byla uzlíček nervů, které šestinedělní hormony ještě podpořily. Jakmile jsem se uklidnila já, uvolnila se i ona. Pro mě velká škola. Vím, že u staršího svými náladami jeho chování ovlivňuji, neměla jsem ale ani ponětí, že tohle způsobím i u novorozence.
Nezapomínejme tedy, milé maminky, podívat se nejdříve na své nálady, rozpoložení. Možná pak chování svých dětí pochopíme snáz.
Používá technologii služby Blogger.